Službu Teen Challenge jsme začali s vírou, že Bůh může závislé vysvobodit z jejich potíží, pokud jej začnou hledat. V průběhu služby, se mnozí z nich setkali s Ježíšem a pozvali jej do svého srdce. Otázkou je, jak získávají trvalou svobodu. Je to díky zkušenosti znovuzrození nebo díky učednickému procesu? Jednou z klíčových oblastí změny chování je motivace, tedy důvod proč chtít změnu. Závislost velmi často změní kvalitu života závislého, od zhoršení zdraví, emocí, kognitivních vlastností, vztahů, až k hodnotám a zvykům. Závislí lidé často přicházejí do léčebných programů především s požadavkem změny v oblasti zdraví a sociálních vztahů. Čekají – mají motivaci, že jim léčba pomůže se cítit líp, že jim pomůže přerušit užívání a tím, odstraní nutkavé touhy po předmětu závislosti, protože jsou v léčbě, tak se automaticky zlepší nebo ideálně napraví jejich vztahy, že jim „svět“ odpustí a oni budou moci začít znova.  Ježíš v jednom svém výroku říká, že se musíme narodit znovu z ducha, abychom viděli Boží království, apoštol Pavel na jiném místě říká: „kdo je v Kristu je nové stvoření, kde vše staré pominulo“. Můžeme si tak myslet, že pokud někdo přijme do svého života Krista, a to se vší vnitřní vášní a rozhodnutím jej následovat, že to automaticky způsobí odstranění nutkání po droze, alkoholu, cizí ženě, penězích a honosnému způsobu života, a všemu, co jej „tahalo“ a bez čehož pro něj život neměl smysl. Znovuzrození však přináší změnu především v oblasti motivace - smyslu. Viktor Frankl zjistil, že bez smyslu ztrácíme vůli životu. Závislost je v jistém slova smyslu snaha po ukončení života, který nedává smysl. Znovuzrození je  smrt starého, kde právě znovuzrození dává životu nový smysl. Narodí se v nás nová: „cesta, pravda a život“. Už i z toho vyplývá, že žádná dlouhotrvající změna nenastane jen díky pouhému zlepšení zdravotního či duševního zdraví, odstranění nutkavé touhy nebo zlepšení sociálních vztahů, ale je kombinací správné motivace a procesu učednictví. Například odstranění nutkavé touhy je jen jednou z věcí, kterou musí závislí řešit a během let jich jí bylo zbaveno jen velmi málo „nadpřirozenou“ zkušeností znovuzrození. Pokud ale znovuzrození přináší, mimo jiné, změnu motivace od sebezáchrany k ochotě „vzdát se, umřít sobě“ pro Boží vůli, pak je to skvělý předpoklad pro vysvobození ze závislosti.

 Budu vám vyprávět dva příběhy. První je o Petrovi. Petr byl dlouhá léta závislý na alkoholu. Během let se mnoho změnilo. Nejenže ztratil trvalou práci, rodinu, ale také sebeúctu. Proto, aby přežil, denně utíkal k alkoholu, což mělo obrovský vliv na jeho charakter, zvyky a vztahy. Nevěřil, že by se v jeho životě mohlo něco změnit. Jednoho dne se potkal se svým starým přítelem, který uvěřil v Krista a ten mu pomohl se dostat do léčebného programu. Petr nebyl věřící. Nikdy se nemodlil. V podstatě neměl žádnou vůli k životu. Program TC je svým charakterem učednický, takže ti kdo do něj přicházejí, se denně setkávají s modlitbou, příběhy z bible a svědectvími druhých kolem, očekává se, že budou na sobě pracovat. Petr byl toho všeho účasten. Po nějaké době se začal sám modlit. Jeho „obrácení“ nevypadalo nijak okázale, ale on sám se začal měnit. První věc, která se změnila, byl jeho vzhled. Začal dbát na to, jak vypadá. Další patrná změna byla, že začal mít zájem o svět kolem sebe, o druhé. Zároveň se začaly měnit jeho postoje. Přestal být lhostejný, naštvaný, plný výčitek. Začal vypadat a chovat se jako milovaný a zamilovaný člověk, který se chce někomu líbit a tvrdě na tom pracoval. Ve stejnou dobu byl v programu i Honza, závislý na marihuaně. Přišel jako věřící. Stále tvrdil, že miluje Boha, ale přitom byl plný hněvu, sebelítosti a výčitek. Nikomu nedovolil, aby se k němu dostal a nevěřil, že je milovaný.  Modlil se, ale v jeho modlitbách bylo neustále slyšet, co by pro něj měl Bůh a druzí udělat, případně Bohu něco vyčítal, sliboval a tak stále dokola. Stále se schovával za druhé, které vinil ze svých neúspěchů. Vypadalo to, že pokud někoho miloval, pak to byl on sám, a jediný důvod proč byl ve středisku, byl, aby se cítil lépe, a aby se mohl vrátit domů, kde měl pohodlný život. V zásadě nechtěl opustit své zvyky, hodnoty ani postoje. Klíčové slova těchto příběhů jsou LÁSKA a POSLUŠNOST. Koho MILUJEME, tomu se CHCEME i líbit. Myslím si, že podstatou znovuzrození je, uvědomění si komu patřím. Zároveň se rozhoří naše láska vůči Bohu, která člověka „nutí“ se mu líbit. Petr se ptal, co můžu a mám ve svém životě změnit. Honza pasivně čekal, že to udělá někdo za něj, což ke změně nestačí. Samozřejmě to neznamená, že Petr bude navždy svobodný od závislosti a Honza nikoli, předpoklad v tom, ale je. Víme, že Bůh je plný milosrdenství a stále volá k člověku. Také u učedníků Ježíše můžeme vidět, že změna v jejich životech byla proces učednictví, založená na setkání a následném rozhodnutí následovat Ježíše. I u nich vidíme příběhy selhání, ale také vymanění se ze svého strachu a zvyků. Byla zde i moc Ducha svatého, která zjevně spolupůsobila na jejich životy. Oni s ní počítali a v těžkých chvílích se modlili, aby jim Bůh pomohl zvládnout strach.

Při budování závislosti vzniká mnoho zvyků a charakterových vad, ty samy o sobě bez práce nezmizí, ale sama snaha o změnu bez lásky a Boží moci v nás také nestačí. Jde tu o synergii obou. Důvodem pro změnu chování je láska, příčinou této změny je učednictví a Boží (po)moc. Osobní svoboda začíná a stojí na pravdivé cestě lásky, důvěře a ochotě následovat - dělat krok víry do neznáma. Jak říká apoštol Jakub: "víra bez skutků je mrtvá", parafráze této věty by mohla znít takto: Víra, která se neprojevuje aktivitou, je pouze marné přesvědčení, které nemůže být ověřeno.