Příběhy se vyprávěly odjakživa. Vzpomínám si, jak jsem jako tříletý kluk šel se svoji babičkou, a ta mi vyprávěla o tom, jak a kde se narodil Ježíš. Protože jsem ji miloval a „zbožňoval“ a ona milovala mne, visel jsem na každém jejím slovu, a přestože jsem tomu nerozuměl, věděl jsem, že Ježíš musí být někdo důležitý, když o něm vypráví právě ona. Zapsalo se mi to do srdce, a ačkoli jsem nevěřil v Boha a vyrůstal v ateistickém prostředí, Ježíš jako postava se stal součástí mého života a do značné míry promlouvala do mého příběhu.

Myslím si, že to je právě vyprávění příběhů, které mají vliv na naše životy, formují nás, dávají nám příklad jak se zachovat, co je spravedlivé a co nikoli. A samozřejmě, je důležité kdo a jaké příběhy vypráví. Pravdou také je, že příběhy vyprávíme také svým životem. Když slyším, jaké příběhy ovlivnily studenty, kteří přicházejí do našich programů, je mi někdy úzko. Říkám si, kéž by kdysi v minulosti slyšeli příběhy jako já od někoho, kdo je bezpodmínečně miluje. Příběhy jsou důležité! Proč by jinak byla bible především knihovnou příběhů? Navíc příběhů, které nejsou jednoznačně pozitivní. Je v nich vše, co lidé mohou zažívat. Kdysi jsem četl bibli více jako knihu zákona, ale dnes ji vnímám více jako knihu, kde Bůh vypravuje příběhy ze svého pohledu. Příběhy nám pomáhají pochopit smysl našeho života - ale pokud jsou tato vyprávění neúplná nebo zavádějící, mohou nás držet na mrtvém bodě, místo aby nám život osvětlili. Pro úplnost je potřeba, aby do nich vstoupil nový vypravěč, a Ježíš je skvělým vypravěčem.

Taky jste se nudili při výkladu látky ve škole, když jste nevěděli k čemu vám to je, a naopak když to zapadalo do nějakého kontextu, bavilo vás to? Ano i v bibli čteme různé příkazy a „návody“, ale bez příběhů by často nedávaly smysl. V tom mne vždy fascinoval příběh cizoložnice. Zákon říká: „kamenuj“. Její konkrétní příběh se ale vyvíjí naprosto jinak. A končí slovy Ježíše (parafráze): „Nikdo tě neodsoudil? Ani já to neudělám, ale přestaň s tím, co tě přivedlo až k tomuto místu odsouzení“. 

Často říkám, že máme výsadu být uprostřed podobných příběhů, lidí ztracených v drogách, alkoholu, zločinech, kteří se setkali s Ježíšem, a jejich životní příběh se začal pomalu měnit. Ne vždy vše hned vypadá dobře, ale Bůh se stal součástí jejich příběhu, a věřím, že má vliv na to, jaký bude.