S odstupem času zjišťuji, jak moc mne to poznamenalo. Byl jsem divoch, ale život kolem mne také nebyl vždy jednoduchý. Už od čtrnácti let jsem začal s partou brát pervitin, kouřil jsem a dělal jsem všechny možné vylomeniny, jak to mladí lidé dělají. Vyučil jsem se, ale v práci jsem nikdy dlouho nevydržel. Drogy a způsob života, který jsem žil, mne začaly proměňovat a ze mne se stával násilnický člověk. To vedlo k tomu, že jsem nakonec strávil 14 let ve vězení, převážně za násilnou trestnou činnost. Samozřejmě jsem se cítil jako odepsaný a v podstatě jsem neuměl normálně žít. Rodina ode mne dávala ruce pryč, včetně mámy, protože jsem vždy každého zklamal. Když jsem byl v posledním výkonu trestu, tak mne pustili podmíněně dříve, ale doba byla hodně komplikovaná. Všude řádil Covid a různá opatření a já neměl kde bydlet a nemohl jsem chodit na úřady, protože tam bylo zavřeno. Takže patová situace. Samozřejmě drogy mi dávaly aspoň trochu síly to přežít, ale už jsem to opravdu nechtěl. Zoufalého na lavičce mne potkali nějací lidé a nabízeli mi pomoc. Vůbec jsem se s nimi nechtěl bavit, ale oni se nedali odbýt. Mluvili něco o Teen Challenge, že mi tam mohou pomoc. A pak v několika dnech, další a další lidé mne povzbuzovali k nástupu do Teen Challenge. Mezitím jsem se rozhodl, že na ulici už nebudu a pojedu. Na služebnu Policie jsem odnesl asi kilo marihuany a tím, že se vším končím. Lidé z Apoštolské církve v Olomouci mi pomohli, abych se do střediska v Poštovicích dostal. Dnes vidím, jak mne Bůh nenechal na ulici a pomohl mi vrátit se do života. Mám ještě nějaké trestní stání, ale je šance, že se do vězení už nevrátím a budu moci dělat v programu něco užitečného pro Pána a lidi. Vydal jsem Ježíši svůj život a vím, že mi odpustil a je mou nadějí do budoucna. Učím se Mu důvěřovat a pracovníci mi v tom pomáhají. Nechal jsem se pokřtít a těším se nový život s Bohem, na vše, co má pro mne připraveno. Nyní už nerostu pro kriminál, nebeský Otec mi řekl, že rostu pro království Boží. Díky Ti Ježíši!

Petr