Jak poznám, že už jsem závislý?
Z Maslowovy škály lidských potřeb je patrný předpoklad, že se kdokoli může stát závislý na v podstatě čemkoli. Od základních tělesných potřeb, jako je potřeba jídla, tepla, bezpečí atp., přes psychologické potřeby sounáležitosti, lásky, významu, důvěry až k potřebám sebeaktualizace a seberealizace, které vedou člověka k „otištění sebe“ v
Celkově se tedy dá závislost definovat jako strategie člověka, které vedou ke změně vnímání reality směrem ke zkreslení - sebeklamu, jehož cílem je lepší adaptace na vnější nebo vnitřní podněty či prostředí. Syndrom závislosti je kombinací biologických – psychosociálních - spirituálních problémů. Tyto problémy, ať již vnitřní nebo vnější, vyrůstají z rizik, která v sobě nesou různé životní situace, jimž člověk v průběhu života čelí. Každý z nás se potýká se stresujícími situacemi, ve kterých na nás leží zátěž. Z dlouhodobého hlediska, pokud není nikde kompenzována, může vést ke úniku do aktivit, které jsou pro člověka i jeho prostředí destruktivní. Mění jeho sebeobraz, vztahy, hodnoty, atd. Když Ježíš vedl své učedníky k tomu, aby nesli břemena jedni druhých, poukazoval na potřebu člověka sdílet zátěž s někým druhým. Tato zátěž nemusí vycházet pouze ze stresujících situací, ve kterých musíme čelit novým a neočekávaným potřebám adaptace, ale také z traumatizujících zkušeností, které k tomuto světu neodmyslitelně patří. Zjednodušeně řečeno, toužíme po pomoci, hledáme místo, kde bychom mohli odpočinout. Bohužel, často se tím místem nestává vztah s druhým a především s Bohem, ale úniková strategie. Místo toho abychom s druhým sdíleli svou zátěž, hledáme prostředky úniku, sebeklamu. Nakonec zjistíme, že se přejídáme, nebo naopak vůbec nejíme, hledáme sílu v drogách, zapomenutí v alkoholu, kupujeme si druhé penězi, zažíváme vzrušení v sexuálních aktivitách, které jsou mimo manželský vztah, (…).
Každý z nás má potenciál být závislý. Pravděpodobně každý také ve svém životě zažil chvíle, kdy potřeboval nějak uniknout z reality, kterou prožíval. Bohužel to nejde, tedy alespoň ne tak, aby ji bylo možno vymazat. Jde ji pouze překonat. Ježíšova slova volají: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout“. Většina situací se dá zvládnout skrze pomoc druhých. I v těch pro nás těžko pochopitelných se ukazuje, že je tady řešení, že je někdo, kdo má moc a záleží mu na nás.
Možná je to tak, že ty sám dnes řešíš nějakou situaci tím, že utíkáš, hledáš řešení v zapomenutí nebo změně vnímání reality. Tvé jednání ti přináší další problémy, ale nejsi si jistý, že to, co děláš by se dalo nazvat závislostí nebo problémem, který má kontrolu nad tvým životem. Těchto pár otázek ti může pomoci odpovědět na otázku jestli potřebuješ sám pomoc. Zeptej se tedy:
1. To co dělám, dělám tajně?
2. Můžu projít testem otevřenosti nebo své jednání před rodinou či přáteli aktivně skrývám?
3. To jak jednám, neodpovídá hodnotám, kterým věřím?
4. Jsou mé spontánní reakce sebeobranné, cítím se neustále v ohrožení?
5. Snažím se skrze toto jednání utéct před svými pocity?
6. Má mé užívání nějaký negativní důsledky na mně nebo na druhé? (zdravotní, materiální, vztahové)
7. Opakuje se mé jednání v pravidelných cyklech?
8. Plánuji si toto jednání?
9. Mám připraveny argumenty pro zlehčení tohoto jednání?
Tyto otázky ti mohou pomoci definovat to, v jaké fázi problému se právě nacházíš. Jednoduše řečeno, jde o míru popírání a utajování svých problémů, jednání před blízkými. Cesta ven je spojená s odtajněním a hledáním toho, kdo ti tvá břemena pomůže nést…