Co když si znovu vezmu drogu?
Ahoj ...,
Obecně je dobře, že máš jasno v tom, že své selhání chceš řešit! Není jasné s kým, proč, kde a jak sis drogu aplikoval. Těžko se dá najít nějaké obecně platné pravidlo, pro to, aby se dalo takhle na dálku vyhodnotit, jak velký problém máš. Nevím co řešíš... To jak odmítnout drogu? To jak zvládnout chuť na ni? To jak zvládnout stres? Zároveň není jasné v jaké situaci jsi byl, a co tu chuť spustilo. Snad nespadáš do kategorie závislých na drogách (pokud tedy neužíváš nadměrně, pravidelně, máš absťáky, nejsi schopen s tím ani na chvíli přestat i přestože se tvůj zdravotní stav a denní zvyky se výrazně zhoršily, nejsi schopen přestat myslet na drogu), jde tedy spíše o to, co způsobilo to, že jsi nabídku drogy neodmítl. Jak ses do této situace dostal...Zároveň je tady otázka, vyhledal jsi to sám?
Obecně jen pravda to, že užívání návykových látek vede k závislosti, což jistě chápeš. Než se k ní ale propracuješ, projdeš zhruba 3 fázemi:
V první se nebuduje žádný návyk ani životní styl a proto mají lidi v této fázi malou ostražitost. To, co se ale buduje, je odezva mozku, kdy se po užití vyplaví do mozku různé látky, které vyvolávají pocity euforie, uvolnění, nadměrné energie, "poznání". V tomto je problém, protože paměť si uchovává v zásadě pouze pozitivní odezvu na návykovou látku a jak už to s paměťovými stopami bývá, jsou tady proto, aby nám v různých (často pro nás nepředpokládaných situacích) vyvolaly "vzpomínky". U návykových látek emocionální, které vedou k tzv. flashbackům, což je v praxi stav, kdy se vše emocionálně orientuje na potřebu získat návykovou látku. K spuštění tohoto procesu může vést stres, ale také cokoli, co vyvolá (i nevědomě) vzpomínky na stav při užití návykové látky.
V druhé fázi, kterou bys mohl nazvat "fixace užívání" se již budují stereotypy a zvyky související s užíváním, tedy například nové vztahy s jinými uživateli drog, užívání v konkrétní čase a prostředí, pravidelnost v užívání, která vytěsňuje jiné činnosti, budují se stereotypy myšlení, jejichž smyslem jsou myšlenková schémata omlouvající si užívání (obranné mechanizmy, které posilují užívání). Myslím si, že vzhledem k delším periodám v užívání, jsi byl v minulosti minimálně i v této fázi, a tedy nějaké pozůstatky stereotypů myšlení, chování, zvyků a vztahu k prostředí závislosti v tobě musely zůstat, možná i nějaký druh prázdnoty, která je jedním z průvodních jevů psychiky po vysazení. Bohužel ani v této fázi nemusí docházet k negativním zkušenostem při a po aplikaci, takže systém pozitivních vzpomínek může být jen posílen.
Třetí fáze už je jen nutnost užívat ve stále větších dávkách pro zajištění stejného efektu, což způsobuje sociální vyloučení, emocionální plochost či nevyrovnanost, fyzickou závislost, životní zvyky vázané převážně na cyklus užití - shánění - užití, a velmi často porušení vnitřního etického kodexu (dělám to, co bych si myslel, že nikdy neudělám -, krádeže, podvádění, lži, život na ulici, atp.). V této fázi většinou nelze uniknout léčbě ve smyslu uzavřeného zařízení. V třetí fázi doporučuji všem aby nastoupili léčbu, protože jejich problém je mnohem komplexnější a dotýká se neschopnosti normálně žít bez návykových látek... předpokládám, že tady ještě nejsi. Ale pokud ano, pak je jen malý předpoklad, že budeš schopen s tím přestat bez "vytržení" z prostředí ve kterém momentálně jsi.
Proč to píšu? především proto, abys měl možnost vyhodnotit, kde jsi. Každá fáze předpokládá jinou intervenci.
V první a druhé jde především o přerušení vazby na vnitřní "vzpomínkový" aparát. V praxi to často trvá děle a člověk by si měl ujasňovat, že jeho náhlá touha je jen vyjádření procesů v mozku, které jsou vyvolány nějakou situací: stres, obraz, vůně...slova, atp. a ty potřebují být "přepsány" novými silnými vzpomínkami. Ataky touhy nejsou tak silné, aby jim nebylo možné odolat. Proto osobně věřím a mám zkušenost, že silný vztah k něčemu nebo někomu má moc tyto vzpomínky přepsat. Zároveň tato náhlá touha odplyne pokud člověk jednak vyhodnotí aktuální příčiny, dá tomu jméno, a porozumí tomu, co se vlastně děje. Dobré je mít přítele na "telefonu" komu můžeš případně zavolat a přečkat tak ataku touhy. Zároveň tyto ataky budou vždy posilovány aktivním vyvoláváním vzpomínek, obrazů a myšlenek spojených užíváním v minulosti (nejde o vzpomínky na to jak člověk užívá, ale obrazy na to s kým, co se dělo, jak to tam vypadalo, jak jsem se bavil, jak jsem se cítil, atp.), nebo tím, že člověk navštěvuje místa, kde úžíval, či se setkává s lidmi, kteří byli spoluuživatelé či nedejbože dealeři. Ataky touhy vyvolává také neřešený stres, tedy například, konflikty,různé typy strachu a úzkostí, samota, obecně existenciální problémy. Jinými slovy, tyto stavy vyvolávají odezvu v paměťových stopách mozku, které ti emocionálně říkají - v užití můžeš velmi lehko najít řešení na svůj akutní stav nepohody... Protože jsi užíval, chemie těla si to pamatuje a nabídne ti možnost se cítit dobře. Stres pro tělo navíc není pouze nepříznivá situace, ale také pozitivní okamžiky... V každém případě je dobré i v této fázi mít pravidelné poradenství (pastor, pastorační pracovník, adiktolog, psycholog), ideálně s závazkem testování na přítomnost drog (po nějakou dobu), ale to je předmětem domluvy s poradcem.
Je skvělé, že jsi měl 3 roky klid. Jistě víš, co jsi v minulosti udělal proto, abys tento klid měl. Někdy stačí jen navázat na tyto spolehlivé strategie, obnovit "dobré zvyky", osobní vykazatelné vztahy, zdravé myšlení, vyřešit nevyřešené osobní problémy vedoucí ke stresu, vyznačit si na své "cestě" místa, která jsou s ohledem na vzpomínky a selhání nebezpečná nebo i problematická a vyhýbat se jim. Vzdát se přátelství vedoucí k selhání, ale především mít smysluplný cíl v životě. Něco, pro co má smysl vynakládat úsilí.